(1) uhlík; Čím vyšší je obsah uhlíku, tím vyšší je tvrdost oceli, ale její plasticita a houževnatost jsou horší
(2) síra; Je to škodlivá nečistota v oceli. Ocel s vysokým obsahem síry je náchylná ke křehkému praskání během vysokoteplotního tlakového zpracování, běžně známému jako tepelná křehkost
(3) fosfor; Může výrazně snížit plasticitu a houževnatost oceli, zejména při nízkých teplotách, a tento jev se nazývá křehkost za studena. U vysoce kvalitní oceli musí být síra a fosfor přísně kontrolovány. Z jiného pohledu však nízkouhlíková ocel obsahuje vyšší obsah síry a fosforu, což může usnadnit řezání a zlepšit obrobitelnost oceli.
(4) mangan; Může zlepšit pevnost oceli, oslabit a odstranit nepříznivé účinky síry a zlepšit prokalitelnost oceli. Vysoce legovaná ocel (vysokomanganová ocel) s vysokým obsahem manganu má dobrou odolnost proti opotřebení a další fyzikální vlastnosti
(5) křemík; Může zvýšit tvrdost oceli, ale její plasticita a houževnatost se sníží. Ocel používaná pro elektrotechnické účely obsahuje určité množství křemíku, což může zlepšit její měkké magnetické vlastnosti
(6) wolfram; Může zlepšit červenou tvrdost a tepelnou pevnost oceli a také zvýšit její odolnost proti opotřebení
(7) chrom; Může zlepšit prokalitelnost a odolnost oceli proti opotřebení, stejně jako její odolnost proti korozi a oxidaci
(8) zinek; Pro zlepšení odolnosti proti korozi jsou obecné ocelové trubky (černé trubky) galvanizovány. Ocelové pozinkované trubky se dělí na dva typy: žárově pozinkované a pozinkované. Žárově zinkovaná vrstva je silná a náklady na galvanizaci jsou nízké, proto jsou k dispozici pozinkované ocelové trubky.